Dostává se vám první číslo našeho zpravodaje. Musím přiznat, že se nám tábor rozjel nečekaně krásně a dobrodružně. Jak víte, náš historický vlak se povedl, co se týče jízdního řádu, tak už malinko méně. Ten náš odjezd o 20 minut nečekaně dříve zamotal hlavu několika prarodičům a dodám i mojí 80-ti leté mamce, která mi na nádraží přinesla čerstvě upečenou bábovku, bohužel ve čtvrt na tři. Cestou jsme měli zastavovat ve vybraných zastávkách kvůli vystoupení našich hostů, kterým se od Turnova podařilo vystoupit až v Liberci. Že prý nezastavujeme, máme zpoždění... Ale nálada byla výborná, hostům to nevadilo. Dorazili jsme akorát, jakmile jsme uklidili kola a přemístili se na večeři, začaly se z oblohy vylévat kýble vody. Tak už jen povléci postele, říci pravidla táboru, pustit si na chvilku finále fotbalu a hurá do hajan.

Ráno bylo už pěkně, po snídani bodování chatek a první týmová soutěž v hledání svých startovacích čísel po celém táboře. Pak příprava kola a po obědě hurá na cyklovýlet do Hejnic a Lázní Libverda. Viděli jsme hrobku se starými rakvemi a urnami, křížovou cestu a nádherné prostory hejnického kostela. Na kolech to bylo  docela převýšení, ale táborníci se s těmi 25 km poprali statečně. Jen já jsem dýchal jak lokomotiva. Dorazili jsme chvilku před večeří. Večeře výborná, kuchařky nám nechali i polévku od oběda, takže jsme se naprali na doraz. K tomu nanuk a ještě s sebou druhou večeři. A myslíte, že byli unavení, vůbec ne. Hned na hřiště a přehazovaná. Já raději zalezl a píšu zpravodaj. Do večerky ještě jedna hra, a hurá po hygieně do postele. Doufám, že budou děti unavené a brzy usnou...

 

Tak tu máme další pokračování. Úterní ráno bylo nádherné. Jasno a okamžitě padlo rozhodnutí po obědě výlet na kolech na koupaliště v Raspenavě. Dopoledne jsme si vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky, zatím bez bodů. Překvapilo mně, jak táborníci pěkně střílí. No a hned po obědě bez poledního klidu jsme vyrazili. V Raspenavě je koupaliště pěkné, prostorné a bezpečné. Bazén pro neplavce přímo ve velkém bazénu je zajímavé řešení. Trochu mně vyděsil třímetrový skokanský můstek a ještě více skutečnost, že se z něj nakonec vrhali téměř všichni táborníci. Mně se klepaly kolena už při pohledu na můstek od kraje bazénu. No a děti později naléhaly na mně tak dlouho, až jsem nakonec vylezl nahoru, rozeběhl se, zavřel oči a pak už ať se stane, co se stane. No přežil jsem to za velkého aplausu ostatních a už mně tam nikdo nedostane. Ještě jsme si zahráli celotáborovou hru v potápění a hurá zase zpět na základnu. Večer ještě nějaká ta společná hra a oblíbená vybíjená. No a večer do hajan. Přišla zase slušná bouřka. Ráno bylo takové deštivé, nic moc. Tak jsme se rozhodli zvolit jako dopolední program stavbu Hydronauta z časopisu ABC. Vůbec jsem nečekal, jak si v týmech se stavbou poradili. Do oběda byly všichni hotovi. Odpoledne se udělalo hezky, tak jsme nejprve absolvovali štafetový závod v běhu a na koloběžkách. No a potom jsme se vydali pěšky na poznávací orientační okruh po Novém Městě. Úkolem bylo co nejkratší cestou projít určená významná místa. Naše družstvo zvolilo nejkratší cestu přes místní zástavbu, později už to bylo jaksi napínavější, museli jsme překonat docela velký potok, několik ohradníků pod napětím pro krávy, trávu místy vyšší než my, ale vyplatilo se, druhé místo za to stálo. Naštěstí večeři jsme stihli a večer ještě tzv. náhodnou hru, kde bohužel pro našeho vedoucího Vítka si jeden tým vylosoval pro něho venkovní sprchu studenou vodou. A na úplný závěr dnešního dne mají táborníci oblíbené míčové hry. Doufám, že se unaví a brzy po večerce usnou, abych se i já trochu více vyspal.

 

Už tady máme zase další pokračování našeho zpravodaje.