Táborový zpravodaj z Nového Města pod Smrkem 2020

Odkaz na táborové video ZDE: https://youtu.be/JQjKbnPiR04

Zpravodaj číslo 1:

Milí Rodiče.

Mám pro vás připravený první táborový zpravodaj. Včerejší jízda vlakem na tábor byla fakt skvělá. Moc se nám všem líbila a kupodivu jsme i s válečnými vagony jeli přesně na čas. Zajímavé bylo, že z Frýdlantu snad v každé zatáčce byl nějaký fotograf, takže věřím tomu, že na Youtube bude i nějaký ten záznam. Musíme hledat. Večeře už byla pro nás přichystaná, ubytovali jsme se a pověděli něco o běhu tábora. Večerka byla ve 21.30.

Budíček následoval v půl osmé a po rozcvičce a snídani jsme uspořádali několik seznamovacích her. Ještě hodinu před obědem jsme zvládli krátký pěší výlet po okolí, abychom věděli, kde táboříme a abychom náhodou při hře kolem tábora nezabloudili. Po obědě jsme si dali polední odpočinek a po něm si ještě doseřídili jízdní kola. No a potom jsme vyrazili přes Nové Město na místo startu Singltreku. Náš tábor jsme rozdělili do dvou skupin aby se nám dobře projíždělo křižovatkami a síly táborníků během šlapání do pedálů  byly vyrovnané.

Po večeři jme se pořádně zasmáli při soutěži stavění nejvyššího komínu z papírových válců. Ani já sám jsem nevěřil, jak vysoký komín se dá postavit. Najednou kouknu na hodinky a máme  tady odchod na večerní hygienu. Tak ještě udělat nějaké ty „normy“ a hurá do hajan….

Pokračování příště.

IMG_20200712_125218.jpg

Zpravodaj číslo 2:

Milí rodiče.

Druhý táborový zpravodaj vám přináší další pokračování našeho táborničení. V úterý jsme se probudili do krásného počasí a rozhodli jsme se uskutečnit celodenní výlet do Oldřichova v Hájích. Zakoupili jsme po snídani jízdenku na vlak a vydali se na cestu. Měli jsme jen jeden motorový vůz a tím jsme vlak docela naplnili. Výlet se moc povedl. Naučná stezka přírodní rezervací byla úžasná. Spousta prolézaček, skalních útvarů, pěkné rozhledy. Skalní hrad se nám líbil nejvíce. Byl nádherný rozhled do širokého okolí. Zde jsme si udělali společnou fotografii. V lese jsme si zasoutěžili v mývalím sedu a čas přes 20 minut byl rekordem ze všech táborů, co jsme kdy tuto soutěž uskutečnili. Pak už hurá na vlak a zpátky na základnu na večeři. Kuchařky nám ještě nechali z oběda slepičí vývar a doslova jsme se přejedli. K tomu nám ještě upekli švestkový koláč. Pochvalami jsme rozhodně nešetřili. Po vytrávení jsme ještě absolvovali jednu týmovou soutěž a unaveni šli po půl desáté do hajan.

Ráno byla oproti předpovědi počasí obloha jako vymetená a bylo teplo. Hned po snídani jsme rozjeli táborové soutěže. Myslím, že jsme se i pěkně opálili. Děti se naučily střílet vleže i v kleče. Byl jsem překvapený, že letos a to fakt nepamatuji, všichni nastříleli poměrně slušný počet bodů v terči. Po výborném obědě (řízek s bramborem a čočkovou polévkou) jsme vyrazili na singltrek. Věděli jsme, že navečer už bude pršet, tak jsme se nezdržovali poledním klidem. Děti jsme rozdělili do tří skupin podle výkonnosti, aby se nám pěkně jelo. Myslím, že to byl pro ně pěkný zážitek. Po návratu začalo pršet a to už se objevila u dětí malá únava, tak jsme večerní program nechali volnější, aby si táborníci napsali dopisy, něco si zahráli na chatkách nebo si něco přečetli. My, vedoucí jsme pro ně zatím připravili pěkné hry na další den. No a to už je zase povídání pro třetí táborový zpravodaj. Tak zase příště.

Zpravodaj číslo 3:

Nějak nám to letí a už tu máme další, třetí zpravodaj. Počítali jsme, že dnes bude docela pršet, tak jsme naplánovali  na dopoledne střídavě přednášku na téma kyberbezpečnost na sociálních sítích a keramickou dílnu. Přednáška byla velmi poučná, měli jsme možnost si ověřit jak máme zabezpečené svoje profily např. na facebooku. K mému překvapení jsem zjistil, že po této stránce jsem skončil nejhůře ze všech já. Takže mám co dohánět. Odpoledne se nám udělalo lepší počasí, tak jsme uspořádali malý orientační běh jednotlivců a zároveň se plnily na stanovištích různé úkoly jako např. vyndávání ježka z klece, házení šipkami, přendávání věcí čínskými hůlkami a podobně. Mezitím se nám počasí pěkně vystřídalo od horka na sluníčku až po větší deštík. Naštěstí nebyla zima, tak to vlastně ani nevadilo. No a večer, to už byl volnější program. Nejprve jsme si zahráli týmový turnaj v přehazování míče přes síť pomocí deky, kde si vítězný tým nakonec vylosoval „výhodu pro další den“. Výhoda, kterou si vylosovali za obrovského nadšení dětí byla jedna norma pro všechny vedoucí. Takže nám vedoucím nezbylo nic jiného než se pustit společně do pořádných a poctivých kliků. Ještě teď mě pěkně bolí ruce :). Poté následovala vybíjená celého našeho tábora. Boj to byl pořádný, málem jsme nestihli večerní hygienu.

Páteční den začal už lepším počasím s ranní rozcvičkou. Po snídani děti stavěly co nejvyšší věž ze špaget a maršmelounů. Rekord byl 83 cm. Velmi slušný výkon. Následoval  orientační běh s využitím moderní techniky a to cesta podle GPS s využitím Mapy.cz. Kontroly byly zašifrovány do QR kódů. Vedoucí zvolili poněkud netradiční trasu mezi pasoucími se krávami, brodění potoka a divokým  lesním porostem. V jednu chvíli mi vrazili lístek do ruky a nezbylo mi nic jiného, než se sám na 3,5 km dlouhou trasu vydat během také. Nevím, jestli byly krávy nějak poučeni, ale jakmile jsem se mezi nimi objevil, celé stádo se dalo za mnou a běželi jsme společně. Hodně se mi ulevilo, když jsem se dostal po takovém delším vytrvalostním běhu za ohradník. Asi jsem nebyl hlavní vedoucí jen našeho tábora…

Po obědě jsme se vydali na kolech na krásný výlet do Lázní Libverda. Každá skupina si zvolila jinou trasu. Byl jsem moc rád, že i nejslabší skupina zvládla bez problémů červený singltrek s poměrně náročným terénem. Pátek byl opravdu pro děti poměrně náročný a tak vybíjená a volný program na chatkách všichni rádi uvítali. Jen tak mimochodem, vítězný tým si opět jako výhodu za obrovského halasu vylosoval na kole štěstí „normu pro vedoucí“. Ta pravděpodobnost opětného vylosování stejné výhody je fakt minimální. Vůbec tomu nerozumím. Asi si vsadím sportku. Takže jsme zase vedoucí klikovali. Usnu dnes asi dřív než ty děti.

Další pokračování ve čtvrtém zpravodaji.

IMG_20200716_204807.jpg

Zpravodaj číslo 4:

A pokračujeme dál. Sobotní ráno je zase příjemné se sluníčkem. Po snídani jsme dětem připravili v lese příběh (na kartičkách), kde se musí rozhodnout, jakou cestou se vydat. Něco je o náhodě, něco o logickém rozhodování. Touto hrou nám pěkně dopoledne uběhlo a ještě před obědem jsme se vrhli na přípravu závodní trati pro autíčka řízená bowdenem. Zároveň jsme se věnovali jejich opravami a seřízením. Příprava je velmi důležitá, neboť se na vlastní táborový závod musíme pořádně připravit. Ostatní, kteří autíčko neměli, se věnovali zdravovědě. Byl jsem překvapený, jak dobré znalosti z tohoto oboru děti mají. Po obědě a poledním klidu jsme se vydali pěšky na místní koupaliště. Sice s koupáním nepočítáme, takové teplo bohužel není, ale je tam krásný prostor pro konání některých táborových her. Zároveň je tam možnost si i něco malého koupit. Zásoby dětí již evidentně došly, takže tato návštěva byla odsouhlasena s velkým nadšením. Nakonec bylo i teplo, sluníčko svítilo a tak se někteří i vykoupali. Odpoledne krásně uběhlo a po večeři jsme si zahráli pěknou hru s hádáním správných odpovědí. Zúčastnili se i vedoucí, takže hra byla napínavá až do konce.  Večer jsme si udělali táborák a opekli buřty. Nějak jsme zapomněli na čas a najednou zjistili, že už dávno měla být ohlášená večerní hygiena. Takže honem do koupelen a hurá na kutě. Zítra je taky den.

Nedělní den začal soutěžně. Trénovali jsme práci s buzolou a mapou, jízdu zručnosti na kole a sekání sekyrou na přesnost Odpoledne k nám přijel záchranářský tým s pejsky a měli jsme krásné předváděcí odpoledne. Na stanovištích jsme měli možnost shlédnout práci psů při lovu  křepelek, vyhledávání drog a zápalných látek např. po požárech a vyhledávání  našich táborníků, kteří se  schovali. Na posledním stanovišti byla nádherná ukázka saňových psů. Po večeři jsme děti seznámili s předchůdcem mobilů, polním vojenským telefonem TP25. Častý byl dotaz na SMS zprávu, ale ta opravdu z tohoto telefonu poslat nelze. Pak ještě následovala týmová hra výlez na vysoký strom spojený se stavbou v koruně stromu papírové čepice. Uff, to byla neděle. Už aby děti byly na pokojích a  my mohli připravit program na další den. Nevím, jak se to stalo, ale padnul takový nápad udělat noční hru. Takže žádný odpočinek, připravit stanoviště a od půlnoci pouštět jednotlivce na start. Trošku ještě  děti překvapit (?). A co obléknout a namalovat dýchací Andulu? Dovnitř ještě dát reproduktor a něco tajemného namluvit. Super a další parádní kontrola byla na světě. Děti vám rádi povědí. Táborníci nadšení, my zničení a v půl třetí ráno jdeme spát. To ranní, pondělní vstávání až zase příště.

IMG_20200718_093636.jpg 

Zpravodaj číslo 5:

Večer jsme zapomněli nahlásit, že máme noční hru a posunout snídani na pozdější čas. Takže jsme vstávali těsně před osmou a fofrem do jídelny. Po snídani jsme prošli trať noční hry a sundali označení. Cestou jsme absolvovali táborovou hru slepý špagát a na zločince a policajty. Tím dopoledne pěkně uteklo a během oběda nám zavolala Česká televize, že by s námi ráda natočila reportáž na téma koupání dětí na veřejných koupalištích. Po obědě jsme tedy vyrazili na místní koupaliště a řádně zapózovali. Jelikož se začala pomalu blížit bouřka, tak jsme asi po hodině se vydali zpět do tábora. Mezitím jsem ještě zajednal jednu opravdu zajímavost, a to návštěvu Klingerovy hrobky přímo v Novém Městě pod Smrkem. Byl jsem moc rád, že se nám podařilo zajednat i vstup do podzemního mauzolea se zdobenými pouzdry na rakve a samotnými rakvemi. Bylo to hodně tajemné a běžně není šance se tam dostat. Po večeři už následoval volný večerní program. No a po večerce byl nebývalý klid.

Úterní program začal dopoledne singltrekem. Každá skupina si naplánovala svoji trasu a musím přiznat, že se nám výlet opravdu moc povedl. Nejslabší skupina  se zastavila na polském území u bohužel už zchátralé  stavby Wieża Mon Plaisir - dawne obserwatorium astronomiczne. Odpoledne jsme měli mnoho her jako chůdy, jízda na koloběžce, třídění odpadů (ne skutečných),  hledání min, zatloukání kolíků. Jelikož jsme naplánovali na další den celodenní výlet do Polska – město Lešna a Lešenské jezero, tak jsme ještě po večeři si všichni nechali od vedoucích seřídit svá jízdní kola. Šli jsme včas spát, protože nás čeká druhý den opravdu dlouhá a docela náročná cesta. Výsledek se dozvíte, pokud to přežijeme, v dalším pokračování.

IMG_20200720_172539.jpg

Zpravodaj číslo 6:

Ráno ve středu po snídani jsme popadli balíčky na cestu, připravené batohy a kola a vyrazili jsme ve třech skupinách na cestu. První dvě skupiny čekala cesta okolo 50 km, naše nejslabší měla naplánováno asi 40 km. Vyjeli jsme z Nového Města směrem do Polska a přes Sviece a Lešnou na Lešenské jezero. Byl jsem trochu překvapený, jak cesta krásně ubíhala a děti dobře šlapaly. Areál Lešenského jezera byl jako vždy nádherný. Krásně teplá voda, velká uklizená pláž, možnost občerstvení. I když počasí nebylo úplně horké, přesto se dalo v pohodě vykoupat. Děti se krásně bavily, my dohlíželi a najednou jsem zjistil, že musíme pomalu odjíždět zpět. S nejslabší skupinou jsem měl naplánováno cestu zpět asi na 3 hodiny, protože nás čekal pořádný kopec a to skoro celou cestu. A zase stejné, jako při cestě do Polska. Děti šlapaly jako o život. Sotva jsem jim stačil. Ještě jsme se zastavili krátce ve městečku Lešna a zase šlapali dál. Čekal nás největší kopec Srbská. Já jsem funěl a sotva jel, děti jakoby právě vyjely z tábora. Najednou kopec končí a koukám na hodinky a my máme 1,5 hodiny náskok oproti plánovanému příjezdu! Ještě z kopce na Řasnici zastávka a jsme v cíli. Odtud jsme měli jet vlakem. Dětem se čekat nechtělo a tak hned souhlasily s dojezdem do tábora na kolech. Tak ještě dalších 7,5 km a zase bez problémů. No a nakonec jsme do tábora jako nejslabší skupina dorazili první. Všechny moc chválím. Dali jsme 50 km. No a na  večer máme připravené langoše a opět zatočení kolem štěstí o výhody týmu. Berou za kolo, dotáčí se a opět řev dětí jako blázen. Znovu norma pro vedoucí. To přece už není možné. 24 polí a celkem 7 točení a z toho 3x 24-ka, norma pro vedoucí. Jenomže nakonec všechno bylo jinak. Měli jsme objednanou výrobu langošů k večeři. Pro velký úspěch se výroba a konzumace poněkud neplánovaně protáhla a normy dětí jsme nestihli (k jejich velké radosti) no a tím jsme zrušili i naše klikování. Hurá, jsem zachráněn.  Večer padám do postele a ráno uvidím, jak to moje tělo přežilo…

Ráno hýbám celým tělem, jo je to ok. Po snídani je připravené fakt překvapení a to zdravověda s připravenými figuranty. Kouknu na jednotlivá stanoviště a vše jako skutečné. Střep v ruce, oběšenec – bezvědomí, zástava dechu, havárie auta s kolem - šok, otevřená zlomenina, no prstě hrůza to vidět. Chodci, kteří šli náhodou kolem přispěchávali okamžitě na pomoc a hned chtěli volat záchranku. Naštěstí se nám vždy podařilo je včas zastavit. Tak věrohodně to vše vypadalo. Je vidět, že děti umí první pomoc řádně poskytnout. To je dobře. Odpoledne jsme měli naplánovaný výlet do Frýdlantu. I přes poměrně velkou únavu se silnější polovina tábora sama rozhodla, že by chtěla odpoledne ještě poměrně náročný výlet na Smrk. Takže nakonec půlka tábora jela do Frýdlantu a půlka na výstup na nejvyšší hor Jizerských hor. Oba výlety byly super. Ve Frýdlantě jsem čistě náhodou vešel do radnice a uviděl šipku muzeum, věž. Nenápadně jsem došel do kanceláře a velmi ochotná zaměstnankyně úřadu nám za symbolickou cenu odemkla dveře a my se mohli dostat až na vrchol věže radnice a pokochat se nádherným výhledem na celé Frýdlantsko i s odborným výkladem. Po večeři jsme připravili táborák, hru hledání pokladu a pomalu se blížíme k poslednímu  táborovému dni. Začíná mi být trochu smutno...

IMG_20200722_115820.jpg

Zpravodaj číslo 7:

Poslední táborový den, poslední rozcvička a hurá na snídani. Po ní hned na luštění kódů k nalezenému pokladu. No a to byla poslední hra na našem táboře. Odpoledne děti vyrazily na chvilku na místní koupaliště, abychom na táborové základně s několika vedoucími připravili závěrečné vyhlášení výsledků a dražbu. Ve tři hodiny se všichni vrátili a mohli jsme začít. Všichni společně jsme se sešli v tělocvičně, a vše začalo. Předali jsme diplomy a děti si oblékly táborová trička. Následovala dražba cen. Podařilo se nám vyrobit krásné bankovky, které měly různé hodnoty. Každá hodnota měla určenou fotografii vedoucího. Počet peněz, táboráků, byl podle dosažených bodů. Dražba byla bouřlivá, všechny ceny jsme udali. Během večeře k nám dorazili rodiče od jednoho z táborníků s cukrovou vatou. No paráda. Dostal jsem takovou, že nešla ani vyndat z toho stroje. Dal jsem dvě a víc už to nešlo. Nakonec si pro vatu přišly i děti z jiných táborů, které byly v areálu ubytovány. Suprová závěrečná pochoutka, děkujeme. No a do pozdních večerních hodin bylo ještě promítání táborových videí z minulých let i toho našeho, současného. No a na úplný závěr jsem všechny děti nechal vyřádit se na táborové diskotéce. Pak už rychle do hajan. Trochu trvalo, než se zase zklidnily, ale nakonec spokojeně usnuly.

Ráno ještě před snídaní rychle sbalit věci, sundat povlečení, uklidit pokoje. Po snídani už přijížděli rodiče a postupně táborníci odjížděli domů. Společně s nimi ještě vyrazila skupina dětí, která si zvolila cestu domů na kolech. Ta jediná si ještě o pár hodin prodloužila tábor. Do Železného Brodu skupina přijela okolo 15. hodiny. Poslední předání dětí rodičům a tábor definitivně skončil. Oddychnul jsem si, tábor byl parádní, jeden z nejlepších. Tak zase za rok…..

IMG_20200724_205718.jpg

Tábor byl podpořen Libereckým krajem. 

liberecky-kraj.png